|
|
Lateralita mozkových struktur u ptáků a savců spojená s behaviorálními projevy a její evoluční význam
Tureček, Petr ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
Lateralizace mozkových struktur je u obratlovců prakticky všudypřítomná. V této práci uvádím nejdůležitější příklady mozkové lateralizace u ptáků a savců a jejich dopad na chování. Také řeším možný evoluční původ těchto lateralizací stejně jako jejich evoluční význam. Snažím se vysvětlit existenci lateralizace na induvidální i populační úrovni. Navrhuji, že populační lateralizace může vzniknout i na základě samotného genofondu populace, pokud je jejím důsledkem lateralizované chování, jímž organismus samotný působí na prostředí. Lateralizace ve vnímání by však měla těžit i z výhod, které jedinci přináší synchronizace se skupinou. Samotná populační lateralizace s sebou v tomto případě totiž přináší nevýhody spojené s větší předvídatelností chování jedince. Klíčová slova: lateralizace; lateralita; populační lateralizace; asymetrie; evoluční význam
|
|
|
Význam křemičitých struktur pro chromistní mikroorganismy.
Nováková, Dora ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Křemík je jedním z nejčastějších prvků zemské kůry. V důsledku eroze se uvolňuje v rozpustné formě do prostředí, odkud jej organismy získávají a zabudovávají do svých těl procesem zvaným biosilicifikace. Organismy s touto schopností jsou velmi rozšířené a to jak svou pozicí ve fylogenetickém stromu eukaryot, tak svou početností v přirozených ekosystémech. Celý globální biogeochemický cyklus křemíku je právě také řízen biosilicifikujícími organismy. U mikroorganismů v rámci linie Chromista se křemík ukládá do membránou obalených kompartmentů zvaných silikon- depozitní váčky, ve kterých se následně prostřednictvím důmyslně řízených buněčných procesů tvoří výsledné křemičité struktury. Rozdíly v procesu depozice křemíku mezi zástupci různých linií naznačují, že se tato schopnost vyvinula v rámci linie Chromista nezávisle opakovaně. Mezi nejčastější křemičité struktury patří šupiny, ostny, schránky, kostry a cysty. Analogické struktury nezřídka vznikají i u zástupců nepříbuzných skupin prostřednictvím konvergentního vývoje. V rámci některých liníí skupiny Chromista došlo naopak k druhotnému potlačení schopnosti biosilicifikace. Je proto pravděpodobné, že křemičité struktury mají funkční význam a jednotlivé linie čelily v evoluci "trade-off" mezi energetickou náročností na jejich udržování a selekčními...
|
|
|
Význam křemičitých struktur pro chromistní mikroorganismy.
Nováková, Dora ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Křemík je jedním z nejčastějších prvků zemské kůry. V důsledku eroze se uvolňuje v rozpustné formě do prostředí, odkud jej organismy získávají a zabudovávají do svých těl procesem zvaným biosilicifikace. Organismy s touto schopností jsou velmi rozšířené a to jak svou pozicí ve fylogenetickém stromu eukaryot, tak svou početností v přirozených ekosystémech. Celý globální biogeochemický cyklus křemíku je právě také řízen biosilicifikujícími organismy. U mikroorganismů v rámci linie Chromista se křemík ukládá do membránou obalených kompartmentů zvaných silikon- depozitní váčky, ve kterých se následně prostřednictvím důmyslně řízených buněčných procesů tvoří výsledné křemičité struktury. Rozdíly v procesu depozice křemíku mezi zástupci různých linií naznačují, že se tato schopnost vyvinula v rámci linie Chromista nezávisle opakovaně. Mezi nejčastější křemičité struktury patří šupiny, ostny, schránky, kostry a cysty. Analogické struktury nezřídka vznikají i u zástupců nepříbuzných skupin prostřednictvím konvergentního vývoje. V rámci některých liníí skupiny Chromista došlo naopak k druhotnému potlačení schopnosti biosilicifikace. Je proto pravděpodobné, že křemičité struktury mají funkční význam a jednotlivé linie čelily v evoluci "trade-off" mezi energetickou náročností na jejich udržování a selekčními...
|
|
|
Lateralita mozkových struktur u ptáků a savců spojená s behaviorálními projevy a její evoluční význam
Tureček, Petr ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
Lateralizace mozkových struktur je u obratlovců prakticky všudypřítomná. V této práci uvádím nejdůležitější příklady mozkové lateralizace u ptáků a savců a jejich dopad na chování. Také řeším možný evoluční původ těchto lateralizací stejně jako jejich evoluční význam. Snažím se vysvětlit existenci lateralizace na induvidální i populační úrovni. Navrhuji, že populační lateralizace může vzniknout i na základě samotného genofondu populace, pokud je jejím důsledkem lateralizované chování, jímž organismus samotný působí na prostředí. Lateralizace ve vnímání by však měla těžit i z výhod, které jedinci přináší synchronizace se skupinou. Samotná populační lateralizace s sebou v tomto případě totiž přináší nevýhody spojené s větší předvídatelností chování jedince. Klíčová slova: lateralizace; lateralita; populační lateralizace; asymetrie; evoluční význam
|
host ::
RSS.